Pravděpodobně první historické záznamy o tom, že lidé používali pohybů, regulace Chi a dechu k léčení nemocí, pochází z epochy Yao před 4000 lety.
Pozdější záznamy o Chi Kung říkají např.:
“Vdechování a vydechování pomáhá tělu zbavit se zvětralého a dodává mu čerstvé. Pohybovat se jako medvěd a napínat se jako pták může zapříčinit dlouhověkost.”
“K uvolnění proudu Chi se musí každý stát klidným a vyrovnaným. Tímto způsobem může být Chi uchována a rozváděna skrze celé tělo.”
Chi je věnováno mnoho kapitol i v knize Huangdineijing Suwen baihuajie (Základní otázky Vnitřního kánonu Žlutého císaře), která údajně vznikla mezi 4. a 3. stoletím před naším letopočtem a je nejdůležitějším prací, vztahující se k tradiční čínské medicíně a taoismu.
V období na počátku našeho letopočtu žil Hua Tuo (140 – 208 n.l.), jenž se proslavil prvním použitím anestézie během operace. Mimo to je ale i tvůrcem sestavy cviků Chi Kung, jež vešly ve známost pod názvem Wuqinxi (Hry Pěti zvířat).
Z výše uvedeného je vidět, že Chi Kung byl vždy nedělitelně propojen s tradiční čínskou medicínou.
Ovšem významu Chi Kung si samozřejmě povšimly i školy čínských bojových umění (kung-fu) a zařadily jej do svého repertoáru cvičení. Proto dnes jen stěží najdete styl kung-fu, jehož součástí Chi Kung není. Některé školy přebraly všeobecně známé druhy Chi Kung, některé si je upravily a jiné vytvořily unikátní způsoby cvičení s vnitřní energií Chi.
Chi Kung se ovšem vyvíjel a rozvíjel i nezávisle na školách kung-fu a tradiční čínské medicíně, protože jeho význam pro zdraví a dlouhověkost byl nezpochybnitelný a tak jej cvičilo množství lidí z různých společenských vrstev právě pro tyto jeho účinky. Proto dnes je velmi těžké odhadnout, kolik vlastně existuje různých druhů cvičení Chi Kung. Často se udává číslo přes 2000.
English version
